Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 107
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 112-116
Proč pacientky s poruchami příjmu potravy (PPP) umírají? Jaké jsou příčiny jejich náhlé smrti? Článek vychází z některých prací publikovaných v zahraničí a uvádí kazuistiky, které odhalují skrytou tvář těchto závažných nemocí.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 117-121
Dlhodobé podávanie antipsychotík patrí medzi štandardné postupy pri liečbe schizofrénie. Jej úspešnosť je ovplyvnená mnohými faktormi – prevládajúcou symptomatikou a typom schizofrénie, adherenciou pacienta, prirodzeným priebehom ochorenia. Tieto faktory komplikujú aj vyhodnocovanie úspešnosti liečby hlavne vtedy, ak je toto vyhodnocovanie založené na požiadavkách medicíny založenej na dôkazoch. V článku upozorňujeme na niektoré oblasti v dlhodobej liečbe psychofarmakami, ktoré môžu pomôcť pri porozumení a prenose poznatkov z publikovaných štúdií do klinickej praxe.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 122-124
Depresivní porucha je relativně časté onemocnění současné populace. Celoživotní prevalence deprese činí 5–12 % u mužů a 9–26 % u žen. Pouze 20–30 % pacientů dosáhne remise po první antidepresivní léčbě. Použití atypických antipsychotik v augmentaci antidepresiv je moderní a často užívanou metodou v léčbě rezistentní deprese. Autoři komentují výsledky dvojitě slepých studií v této oblasti a diskutují problémové oblasti této léčby.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 125-129
Hypnotika patří k jedněm z nejčastěji předepisovaných léků. Nelze ale opomenout, že základní přístup k pacientovi s nespavostí spočívá v nefarmakologických postupech, jako je posouzení a objasnění principů spánkové hygieny. Navíc většina nespavostí – všechny akutní a sekundární insomnie – je způsobena vnějšími, jinými (nespánkovými) faktory. S jejich ovlivněním dosáhneme úpravy spánku i bez podávání hypnotik. Z farmak k ovlivnění akutní nespavosti podáváme krátkodobě hypnotika III. generace jako léky první volby. Za druhou volbu jsou považovány BZD, za třetí pak jiné látky s antihistaminergním působením. K chronickému, dlouhodobému...
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 130-134
Bolest a deprese jsou stavy, které jsou ovlivněné funkcí serotonergního a noradrenergního systému. V léčbě obou stavů jsou účinné léky ovlivňující oba neurotransmiterové systémy. V rozvoji chronické bolesti se kromě změn v neuronálních okruzích účastní i aktivace gliových buněk, která může přetrvávat i po odeznění akutního bolestivého stimulu a podílet se na chronifikaci bolesti. Antidepresiva ovlivňují afektivní a kognitivní komponentu bolesti a depresivní syndrom modulací neuroplastických procesů, kromě toho také snižují produkci zánětlivých látek glií a modulují přenos bolestivých vzruchů na míšní úrovni. Tyto léky také kromě přímého analgetického účinku...
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 135-138
Deprese představuje v konziliární psychiatrii frekventovanou problematiku. Poslední léta přinesla systematičtější poznatky o souvislostech deprese a somatických onemocnění, zejména deprese a kardiovaskulárních chorob. V tomto článku jsou shrnuty základní okruhy, které je třeba při diagnostikování a návrhu terapie deprese při psychiatrickém konziliu vyhodnotit. Zmíněna je také problematika konzilií a deprese u gynekologických a pediatrických pacientů. Konziliární psychiatr se nemůže degradovat algoritmem „pokleslá nálada > deprese > antidepresivum“, východiskem jeho úvah a doporučení musí být co nejlepší pochopení konkrétního pacienta...
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 139-141
Kazuistika má ilustrovat článek v předchozím čísle Psychiatrie pro praxi o ukládání zabezpečovací detence od 1. 1. 2008. Popisuje první zabezpečovací detenci navrženou soudem. Jde o pachatele sexuálních i nesexuálních trestných činů, které páchal při hospitalizaci opakovaně v ústavním ochranném léčení sexuologickém (sexuální deviace však nebyla prokázána). Ochranné léčení bylo opakovaně přerušováno výkony trestu pro další loupeže a znásilnění. Nakonec byl odsouzen k výjimečnému doživotnímu trestu pro loupežnou brutální vraždu. Výkon současně uložené zabezpečovací detence tedy teoreticky přichází v úvahu jen v případě podmíněného propuštění (u doživotí...
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 142-143
Kazuistika popisuje případ 52letého pacienta s neurologickým onemocněním – supranukleární progresivní paralýzou. Pacient byl pro své potíže dlouhodobě a opakovaně neurologicky a psychiatricky vyšetřován a nakonec odeslán k hospitalizaci do psychiatrické léčebny pro afektivní poruchu. Zde bylo vysloveno podezření na neurologický původ obtíží, pacient byl proto přeložen na spádové neurologické oddělení, kde byla neurologická diagnóza potvrzena.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 144
Kazuistika uvádí případ 33leté ženy s dlouhodobou diagnózou unipolární deprese, kdy po náhlé manické atace musela být tato diagnóza změněna na bipolární afektivní poruchu. Tomu musela být přizpůsobena i terapie, bylo vysazeno antidepresivum, ke zvládnutí manického stavu byl v monoterapii podáván olanzapin. Toto antipsychotikum pacientce nevyhovovalo, došlo též k přesmyku z mánie do deprese. Jako vhodná další léčba se ukázala být kombinace lamotriginu s aripiprazolem.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 145-147
K léčbě atomoxetinem by mělo být přistoupeno u pacientů s ADHD, kteří nereagují na stimulancia, u pacientů, kteří mají komorbidní poruchy (tiky, anxietu, enurézu, poruchy spánku, problémy s jídlem) nebo u kterých je riziko abúzu drog. Atomoxetin by měl být nasazován zkříženou formou, v postupně zvyšujících se dávkách při současném snižování dávek metylfenidátu. Volba metody převodu záleží na úsudku lékaře a měla by odpovídat individuálním potřebám pacienta.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 148-149
Co lze vyčíst z kreseb lidí s duševním onemocněním? Odpověď na tuto otázku je velmi široká a každý arteterapeut by mohl na základě vlastních přístupů napsat třeba knihu. Pokusím se tedy z vlastních zkušeností popsat několik setkání s lidmi, kterým arteterapie pomohla vyjádřit to, co doopravdy cítí. Nakolik jim ale arteterapie ulehčila hledání cesty k sobě, posoudit nedokážu. Arteterapie není všelékem na každou bolest, ale může být náplastí na bolavá místa.
Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(3): 150-151
V současné době můžeme ve společnosti pozorovat tendenci vedoucí k hypertrofii významu sexuality v lidském životě na straně jedné a hypotrofii úlohy duchovního života na straně druhé. Pokud pojmeme obě skutečnosti jako antropologické konstanty a bez zaujetí nahlédneme k významu obou, zvláště pro zdravý rozvoj lidské osobnosti, měli bychom – z hlediska psychiatrického – mezi oběma silami nacházet zdravý vektor. Empatický a taktní přístup k sexuálním i náboženským otázkám by měl být ve výbavě každého lékaře, psychiatra zvlášť.