www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(2):127-129 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 127 ZAZNĚLO NA KONGRESU Highligths: informace a dojmy z 10. mezinárodního sympozia Světové federace ADHD Zaznělo na 10. mezinárodním kongresu o ADHD v Praze ve dnech 8.–11. května 2025 Highligths: informace a dojmy z 10. mezinárodního sympozia Světové federace ADHD MUDr. Hedvika Ernsten Pořádáno je jako bienále už dvacet let a cílí nejen na pediatry a odborníky na dětské zdraví, ale i péči o dospělé pacienty. Program zahrnoval zhruba 40 několikahodinových sympozií, většina z nich v šesti či sedmi paralelně probíhajících blocích, takže nebylo jednoduché si vybrat ze všech zajímavých témat. Následující popsané bloky se věnovaly inovativní tematice a vyžadovaly předchozí dosavadní zkušenost a základní znalosti. Blok autoimunitních onemocnění a ADHD Tuto koincidenci se pokouší popsat autoři v teorii MIA (mateřská autoimunitní aktivace). Teoreticky – konkrétně je to neprokázáno – existuje možný vliv matčiny autoimunitní choroby během gravidity na ADHD u jejího nenarozeného dítěte. Roli by mohly hrát následující již známé mechanismy: Přestup cytokinů a zánětlivých promotorů přes placentu a možná i přes hematoencefalickou bariéru (jsou schopné přecházet např. formou exosomálního transportu, což jsou funkční mikrovesikuly, pozn. autorky). Možné mateřské protilátky proti mozkové tkáni. Mimosérová komunikace, neboli „cross-talk“ imunitních mechanismů periferie matky a CNS plodu ústící v aktivaci mikroglie a následný proces excitotoxicity, který by pak tímto také podstatně mohl ovlivnit architekturu CNS plodu mířící k ADHD. Poznámka autorky a diskuze Je dost těžké prokázat, že se o přímou kauzalitu jedná, i když by to svádělo ke zjednodušeným a zdánlivě do sebe zapadajícím vysvětlením. Ač pěkně statisticky dokumentováno, nelze zaměnit statistickou koincidenci s přímou kauzalitou. Co by mohlo svědčit proti této hypotéze? U tohoto konstruktu není jasná specificita přímo ADHD, a ne např. periodické deprese nebo schizofrenní poruchy. Il-6 jako jeden z nejčastěji studovaných cytokinů se ve zvýšených koncentracích nachází i u mnoha ostatních diagnóz. Opírá se o „obvyklé podezřelé“, tj. CRP a IL-6 jako příklad spouštějící excitotoxicitu – tj. narušení tkáňové architektury jako výsledek tohoto působení. Jenže stezka imunitní odpovědi zahrnující řetězec Il-6 (a na něj vázaný CRP) není zdaleka jediná možnost – u hodně jinak velmi symptomatických autoimunit toto např. ani neprokážeme. Co je ještě důležitější: každý revmatolog potvrdí, že gravidita, a to i u pacientek s autoimunitou, navozuje stav určité imunotolerance právě proto, aby tělo matky neútočilo na odlišnost plodu. Je přestup autoprotilátek přes placentární bariéru skutečně tak masivní, aby vyvolal takto rozsáhlé změny tkáně v CNS plodu? DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Psychiatr. praxi. 2025;26(2):127-129 Článek přijat redakcí: 26. 5. 2025 MUDr. Hedvika Ernsten hedvikab@volny.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=